Můj příběh
Kdo jsem?
Objevila jsem cestu osobního a duchovního rozvoje, která mi pomáhá jako osobnosti růst a žít lepší život než včera.
Žiju v partnerském vztahu, ve kterém můžu být sama sebou a kde mám prostor bez výčitek dělat, co mě baví a nedělat, co mě nebaví nebo se mi zrovna dělat nechce.
Jsem na cestě sebelásky a přijetí. Přijetí sebe, přijetí toho, co je.
Inspiruju a tvořím.
Ale asi nikdy bych nenabrala ten správný směr nebýt mých životních držkopádů…
Jak můj příběh začal?
Od malička jsem byla ta hodná holčička, která má ve škole pěkné známky, nezlobí a neodmlouvá.
Jako větší holka jsem pak skoro dvanáct let žila více méně v toxickém vztahu, ve kterém jsem postupně úplně zašlapala svoje sebevědomí a radost do života. To všechno se samozřejmě projevilo i na těle.
Pohled do zrcadla byl pro mě utrpení, protože jsem byla oplácaná a nepřipadala si vůbec hezká. A když jsem si na sebe oblíkala kalhoty čím dál větších velikostí, nenáviděla jsem svůj život ještě víc.
Srovnávala jsem se s krásnýma holkama. Všechny byly hezčí, hubenější, chytřejší… Zkrátka lepší než já.
Ve svých dvaceti a něco letech už jsem byla tak citově vyprahlá a připadala si tak k ničemu, že jsem si přála rakovinu, která by mě z toho všeho vysvobodila. (Jo, fakt). Měla jsem dojem, že by se tím všechno nebo ASPOŇ NĚCO vyřešilo. Excelovala jsem v roli oběti.
V dalším vztahu jsem byla odmítaná a nemilovaná. A pak v dalším to stejné… A znovu. A znovu… To vše prokládané samotou a touhou po svém boku někoho mít…
Jak to bylo dál...
Když už se mi ten samý příběh stal poněkolikáté, uviděla jsem ty stále se opakující vzorce. A kam mě to vždycky dovedlo? K mému sebevědomí. Které tam jaksi někde pokašlávalo v koutě. A já? Pořád v roli oběti.
Jako bonus mi byla diagnostikovaná endometrioza a začalo mi pískat v uších.
Na mojí cestě mi pomohly (a stále pomáhají) různé terapie. Od všemožných metod práce s energií přes kurzy sebelásky a léčení vnitřního dítěte, kvantovou transformaci mysli (kterou sama praktikuju s klientkami), až po pobyt ve tmě a tak dále.
Došla jsem k tomu, že je potřeba odpuštění, pokora a vědomí, že lidé nám do života chodí jako učitelé a svět venku je pouze zrcadlem našeho nitra.
Ale kde začít?
Jak udělat ten první krok do nejistoty a do neznáma?
Zvládnu být single?
Jaké terapie zkusit?
A závěr?
Vím, že ta cesta do současného stavu bytí by byla mnohem složitější bez pomoci, která ke mně v různých podobách přicházela.
A tak jsem se rozhodla, že si doplním vzdělání a budu provádět a inspirovat jiné ženy, sdílet své zkušenosti s nízkým sebevědomím, se strachem ze samoty nebo s tím, jak poznat bludný kruh stále se opakujících neúspěšných vztahů.
No a dál? Když se člověk už jednou rozhodne vstoupit na cestu poznání, tak nejen, že jeho vědomí roste, ale něco uvnitř ho nutí zajímat se i o svět kolem sebe. A tak ode mě možná občas uvidíš i nahlédnutí do jiných témat. Ono totiž všechno souvisí se vším… 🙂
