Pokoj v duši

Sama na dovolenou? Jasně!

Co v tobě vyvolává představa sólo cestování? Děs? Hrůzu? Paniku? Nebo těšení, výzvu a touhu po dobrodružství? 

Každá to máme jinak. Já na dovolenou jela sama prostě proto, že, jsem byla single a neuměla si představit, že se budu muset několik dní přizpůsobovat náladám a potřebám někoho jinýho. Ne, že bych to neuměla, ale momentální situace si žádala jiný přístup.

Popravdě – poprvé jsem vyrazila sama, protože mi došly síly. Asi čtvrt roku jsem v práci dělala dvě pozice najednou. Jednu – protože se za mě hledala náhrada a druhou – protože už bylo potřeba ji dělat. A hádej, co se stalo! Můj mozek a tělo se přečerpaly. Ta dááá! 

Neměla jsem zkrátka sílu řešit kohokoli dalšího, a tak jsem bez většího přemýšlení objednala letenku do Portugalska. 

Portugalsko

Tam jsem ještě nebyla. Chtěla jsem někam, kde bude na přelomu března a dubna tepleji než u nás v Čechách, a zároveň to nebude někde hodně daleko a hodně v neznámu. 

Při nočním čekání na letišti ve Vídni jsem si hledala ubytování. Nejdřív jsem chtěla ze setrvačnosti z předchozích cestování šetřit a jet co nejvíc low cost. Ale pak jsem si řekla, že je to jen na pár dní, a tak si to udělám hezký. 

Pronajmula jsem si pokojíček jako pro princeznu. S růžovou postelí, toaletním stolkem se zrcadlem, pořádnou koupelnou a velkou terasou s pohodlnými křesílky a výhledem na moře.

Princeznovsky pokoj

Nakonec to vlastně ani nebylo tak drahý. Asi proto, že to moře bylo 6 km daleko. Ale viděla jsem ho! A mohla jsem se slunit a jen tak čučet do blba. To bylo přesně to, co jsem potřebovala. Nic neřešit nebo si jen tak hloubat v sobě.

Koupila jsem si lahev portskýho, sýry a olivy. Každej den jsem si aspoň jednou denně došla do nějaký místní restaurace a na procházku. Na pláži to bylo taky bezva. I když teda pořádně foukalo a dost slušně jsem si spálila obličej. Ale koukání do moře bez mluvení je tak uklidňující…

Zkrátka jsem si všechno dovolila. Dovolila jsem si hýčkat se. Proč? Protože si to zasloužim a protože můžu. A ty taky! 😉 No fakt. I když ti to teď přijde nemožný. Stačí opravdu chtít a krůček po krůčku začít svoji sólo akci realizovat. Není potřeba jezdit hned do zahraničí nebo na drahý wellness… Čti dál 🙂 

Slaměný domeček

Když jsem sama vyrazila podruhý, už jsem sílu měla, ale nějak se mi to asi zalíbilo 🙂

Tentokrát jsem zůstala v Čechách. Cílem bylo být hodně v sobě a ujasnit si, proč se mi v životě dějou určitý věci pořád dokola (ale o tom někdy jindy).

Nesmělo chybět portský, to je jasný. Řekla jsem si, že to bude taková moje tradice single cestování. Po několika kilometrech jsem od vlaku došla k malebnýmu slaměnýmu domečku jako z pohádky. Uvnitř nebyla voda. Takže ani záchod. Kadibudky mi nevadí, ale dávala jsem si pozor, abych na ni nemusela za tmy, páč jsem se bála. 

Na zahradě byla taková útulná koupelnička s výhledem do zahrady. A mytí pěkně v lavoru. Přišla jsem si jako ve filmu, kdy se holky svlíkly jen do takový tý bílý košilky a myly si podpáždí… Byla i možnost koupele ve vaně s výhledem na hvězdy, ale nějak se mi nechtělo složitě ohřívat a nosit vodu.

V noci jsem pro jistotu spala s nožem u postele. Okolí totiž vyluzovalo všemožný zvuky. Pak jsem zjistila, že to jsou hlavně myši v těch slaměných zdech 🙂

Ani nevíš, jakou jsem měla radost, když se mi třeba podařilo rozdělat oheň. Připadala jsem si tak silná a soběstačná… Tančila jsem, zpívala, malovala, chodila na procházky…

Došlo i k několika uvědoměním, v což jsem doufala 🙂 Třeba to, že mým velkým tématem je (nebo bylo?) téma odmítnutí. Ale hlavně – Objevila jsem v sobě divokost a pocítila svoji vnitřní sílu.

Sama na cestach

Cestování o samotě můžu jedině doporučit. Proč?

Tak směle do toho! 🙂

 

Můj zápisník z Portugalska si můžeš zdarma stáhnout TADY 😉

Zápisník Portugalsko

Přeju hodně odvahy a krásný zážitky během Tvého sólo cestování!

Už víš, kam vyrazíš? 😉

Ivet

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *